EU Taxonomy
Nařízení EU o Taxonomii je klíčovou součástí evropského investičního plánu Green Deal. Hlavním cílem této strategie je podpořit přechod k udržitelným investicím. Nařízení EU o Taxonomii se konkrétně zaměřuje na poskytnutí standardizovaného rámce pro klasifikaci hospodářských činností, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí. Stanovením jasných kritérií a pokynů má nařízení za cíl přesměrovat investice na činnosti, které přispívají k cílům EU v oblasti udržitelnosti a usnadňují přechod na nízkouhlíkové a udržitelné hospodářství. Hraje významnou roli při prosazování transparentnosti, konzistentnosti a odpovědnosti v oblasti udržitelného financování a podporuje sladění investic s cíli EU v oblasti klimatu a energetiky.
Nařízení EU o Taxonomii (EU 2020/852) je komplexní klasifikační systém určený k identifikaci ekologicky udržitelných hospodářských činností. Společnosti musí na základě předem stanovených kritérií prokázat, jak fungují a investují šetrně k životnímu prostředí. To zahrnuje stanovení a zveřejnění příjmů z prodeje, kapitálových výdajů a provozních nákladů v souladu s Taxonomií spolu s dalšími vysvětleními v rámci vykazování o udržitelnosti.
Nařízení EU o Taxonomii zavádí jednotný rámec pro hodnocení společností na základě jejich projektů a poskytuje jasnou definici udržitelnosti. Toho dosahuje vytvořením seznamu hospodářských činností, které jsou v souladu s následujícími environmentálními cíli:
Zmírňování změny klimatu
Přizpůsobování se změně klimatu
Ochrana vodních a mořských zdrojů
Přechod na oběhové hospodářství
Ochrana a obnova biodiverzity a ekosystémů
Prevence a omezování znečištění
Díky vhodným definicím environmentálně udržitelných činností je nařízení EU o Taxonomii přínosné pro společnosti, investory i tvůrce politik. Poskytuje jasnou informaci o tom, které hospodářské činnosti lze považovat za environmentálně udržitelné nebo které mohou významně přispívat alespoň k jednomu ze šesti hlavních environmentálních cílů Taxonomie EU, aniž by významně poškodily ostatních pět cílů a byly v souladu s minimálním sociálním zabezpečením. To posiluje důvěru investorů, chrání před greenwashingem, povzbuzuje společnosti k přijímání postupů šetrnějších k životnímu prostředí, snižuje roztříštěnost trhu a usnadňuje přesměrování investic do oblastí, kde jsou nejvíce potřebné.